Nosková Helena
 

Klub slovenské kultury má svoji zvláštní historii.  Dalo by se říct, že v současnosti, t.j. od října 2003 obsahově více navázal na činnost Československé společnosti, která byla oficiálně zakázána společně s dalšími spolky a občanskými sdružením v roce 1951. Hlavním cílem  poválečné Československé společnosti bylo udržovat česko-slovenskou vzájemnost, utvářet a pěstovat dobré vztahy mezi Čechy a Slováky, představovat Slovensko, jeho kulturu a reálie v českých zemích.  Do roku 2003   KSK více čerpal z odkazu Místních odborů Matice Slovenské, které byly  v letech 1947-1949 zakládany  v Čechách, v těch místech, kde žilo více slovenských  osídlenců - v pohraničí, nebo ve městech se značným přílivem Slováků (Praha, Prostějov, Brno, atd.). V Praze a několika dalších městech pracovali MOMS již v letech meziválečných, jejich náplň byla obdobná jako činnostˇČeskoslovenské společnosti.    

            V roce 1951 byl v Praze, se zánikem Československé společnosti, obnoven Místní odbor Matice slovenské. V jeho řadách hodlala pracovat slovenská a česká inteligence zaměstnanci a dělníci. Činnost odboru se však vzhledem k politickým poměrům nemohla rozvinout. V té době také zanikly místní odbory Matice slovenské v různých městech a obcích - Aši, Chebu, Františkových Lázních, Sokolově, Chomutově, Liberci, Vratislavicích, atd. I zde byly politické důvody - spolky měly být začleněny do místních Osvětových besed a přičleněny pod dozor aparátu KSČ.  Slováci se přestali v odborech MS sdružovat.

            Ke krátkému obnovení spolkové činnosti na národnostní bázi došlo v roce 1968. Svůj specifický vývoj měla spolková činnost v letech "normalizace", tzn. v sedmdesátých a osmdesátých letech. V letech "normalizace" sdružoval české Slováky pouze Klub slovenské kultury. Vývoj tohoto spolku - sprostředkovatele slovenské kultury české veřejnosti, který vlastně spolkem nemohl být - měl svoji předehru v období pražského jara a již uvedenou prehistorii na počátku 50.let.

            Na prahu očekávaných demokratických změn se od počátku roku 1968 v Praze připravovalo založení Slovenského akademického klubukterý byl oficiálně potvrzen a registrován v dubnu 1968. Slovenský akademický klub sdružoval pražské slovenské studenty ze všech vysokých škol, vydával svůj bulletin a pořádal různé kulturní akce, taktéž pro české studenty. V té době se počítalo s federalizací, tudíž vznik slovenských spolků v Čechách měl postupně získávat své právní opodstatnění.

            Současně se v Praze připravovalo znovuobnovení Miestneho odboru Matice slovenskej podle zákona o Matici slovenské. Měl být založen ještě podle zákona č. 68/1951 Sb. a zákona o činnosti Matice slovenskej SNR č.97/1968 Sb., o němž se předpokládalo jeho transformování do právního řádu ČSR. Místní odbor byl založen byl na valném shromáždění 11.2.1969 v Kulturním domě dopravních podniků v Praze, za přítomnosti asi 700 osob. MOMS si kladl za úkol přibližovat slovenskou kulturou českému prostředí a českým Slovákům, pečovat o společenský a spolkový život místních Slováků, pečovat o vzdělávání dětí v mateřském slovenském jazyce, propagovat slovenské knihy a tisk, rozšiřovat členskou základnu a budovat místní odbory a kluby Matice slovenské v tehdejší České socialistické republice. Hodlal spolupracovat se slovenskými krajany ve světě, zejména prostřednictvím jejich spolků. Zatím co Češi v Praze usilovali o demokratizaci, Slováci se soustředili na vymezení prostoru pro svůj jazyk a kulturu. 

            Po vzniku federace v letech 1969-1970 vzrostl počet slovenského obyvatelstva  přílivem Slováků do federálních institucí, ale i další migrací na 320 998 osob, v roce 1980 na 359 370 osob. V samotné Praze žilo na 19 851 obyvatel slovenské národnosti. Přesto však např. pokus o založení pražské slovenské základní školy v roce 1970 a gymnázia skončil neúspěšně. Příčinou byl nezájem slovenských rodičů i dětí o vzdělávání se v mateřském jazyce. Iniciováno bylo nepovinné vyučování slovenštiny v jednotlivých pražských obvodech, dle zájmu dětí a rodičů. Pro nezájem však rovněž zaniklo.

            Neautentická federace v totalitárním režimu potřebu vzniku slovenských škol v českém prostředí nevyvolala.  Samotný proces federalizace bez demokratizace nemohl nabýt reálných rysů ani v sedmdesátých a osmdesátých letech. Jeho neautentičnost se odrážela i v postojích Slováků v České republice k vlastní spolkové činnosti, k prezentaci vlastní kultury. Možnosti spolkové činnosti a prezentace vlastní kultury ovšem byla dána dobovým právním systémem. Odpovídající spolková činnost nemohla být uvedena do života.

            Slováci měli v ČSFR nadále zvláštní postavení. Nevědělo se jak  postupovat, protože česká strana vlastně federalizaci nebrala na vědomí. Důkazem toho bylo postavení Slováků v Čechách, kteří se tak ocitali v určitém pomyslném vákuu. Slovenská republika se snažila své federativní postoje prosazovat v hranicích své země. O krajanech v Čechách se však neuvažovalo i když slovenské instituce o své krajany jinde ve světě pečovaly tehdy možným způsobem.  Vše se odbývalo poukazem na příbuznost prostředí a život v jednom státě.

            V říjnu 1970 vznikl ze studentů, členů Místního odboru Matice slovenské Akademický klub MOMS. Měl se podílet na práci jednotné mládežnické organizace - SSM. Tím pádem zanikl původní Slovenský akademický klub, který vznikl s jinými cíli a proto se část jeho členů nemohla ztotožnit s ideologii nového klubu spolupracujícího s "normalizačním" SSM. Od roku 1971 měly být v ČSR zakládány a registrovány Místní odbory Matice slovenské, což však nový zákon o Matici slovenské z r. 1973  na území ČSR neumožnil. V letech 1972-1976 místní Slováci pracovali v profesních sekcích, např. "v stavbárskej sekcii."  Avšak ani Místní odbor Matice Slovenské ani různé sekce nemohly fungovat jako samostatný právní subjekt. Slováci z federálních orgánů  však požadovali vytvoření své instutuce, která by jim umožnila rozvíjet intenzivnější společenský život. KSK měl sloužit především funkcionářům z aparátů ministerstev a dalších významných federálních institucící.  V  roce 1977 rozhodla Rada Národního výboru hl.m.Prahy o zřízení Klubu slovenské kultury, který byl  jako aktiv začleněn pod Pražské kulturní  středisko.

            Tak se v roce 1977 se MOMS změnil v Klub slovenské kultury Pražského kulturního střediska.  Zaměřil se na slovakistiku a společenský život. Pořádal přednášky o slovenské literatuře a slovenských spisovatelích, slovenském umění a národopisu v prostorách Městské knihovny na Mariánském náměstí. Věnoval se dětem a mládeži - pořádal vlastivědně-sportovní zájezdy na Slovensko. Organizoval sloenské plesy a různá společenská setkání.

            V roce 1985 byl v Praze otevřen Dům slovenské kultury (DSK). Stalo se tak výnosem 17.plenárního zasedání Národního výboru hl.mPrahy. DSK měl jako nová instituce navazovat na historické tradice a přenášet slovenskou kulturu do českého (pražského) prostředí. Pod jeho střechou pak pracoval také Klub slovenské kultury, který až do roku 1990 nemohl být právním subjektem. V roce 1990 KSK  podle nových platných zákonů získal právní subjektivitu a stal se občanským sdružením. Jeho činnost se v léta 1985-1989 rozrostla do několika sekcí, které podporovali činnost DSK a  udržovaly pravidelný kontakt se Slovenskem. Na půdě Domu slovenské kultury se konaly vědecké konference, semináře, besedy, přednášky, diskusní kulaté stoly. Do DSK zajížděli přední slovenští umělci - herci, operní pěvci, literáti, hudebníci - aby v jeho komorních prostorách  seznamovali publikum se slovenským i světovými kulturními hodnotami. V letech 1988-1989 se pod záštitou DSK a KSK konaly v té době otevřené diskuse slovenských a českých odborníků o česko-slovenských vztazích, o významných osobnostech česko-slovenských vztahů, dějinách Slovenska, atd. KSK měl několik sekcí: 1. kultúrně-výchovní 2. stavařskou, 3. vysokoškolskou, 4. školskou, 5. mládežnickou, 6. organizační, 7. propagační. Později přibyla sekce česko-slovenských vztahů a sekce  folklorní.

             Díky činnosti DSK a KSK se v roce 1988 poprvé hovořilo o Slovácích v České republice na vědeckém sympósiu  v  ve Slovenské republice v Bratislavě a v Martine.,  kam byli na konferenci pozváni i pracovníci z Čech, kteří se problematikou Slováků v Čechách zabývali. Jejich příspěvky o českých Slovácích vyšly ve sborníků z této konference nazvaném  Zahraniční Slováci a ich materinský jazyk.Bratislava 1988.

            V roce 1993 se KSK zcela oddělil od DSK, které se stalo Slovenským institutem, kulturním  zařízením SR. KSK je občanským sdružením ČR.  I dnes v Praze žije početná slovenská menšina. Do posledního sčítání zde žilo asi 24 000 Slováků, nyní, podle současného sčítání z roku 2001 je to asi 17 000 Slováků. Většina Slováků však není členy žádných spolků. a neúčastní se spolkového života. Skutečnost je taková, že v Praze je členy slovenských občanských sdružení asi 3 3000 Slováků.

            Očekávané státoprávné změny celkové profesní, věkové i sociální  rozvrstvení Slováků v Praze a také jejich vztah k české a slovenské politické reprezentaci vyvolaly založení několika slovenských občanských sdružení v letech 1993-1994.  Je zajímavé. že Slováci nepřistoupili k zakládání svých občanských sdružení ihned v roce 1990, kdy své národnostní spolky zakládaly další národnosti, aby tak urychleně využily demokratických změn  a nové legislativy. Zdá se, že v té době, na rozdíl od ostatních národnostních minorit,  nepociťovali nutnost emancipace. Pracoval pouze KSK a Limbora (foklorní sdružení), které existovaly před rokem 1989.  Slovenských spolků je nyní 15, kromě KSK však neoplývají vtším počtem čelnů. Většina slovenských spolků má několik členů  a fungují spíše jako nakladatelství, nebo poskytují pracovní zázemí  tzv.profesionálním Slovákům.  

            KSK po opustění prostor v DSK sídlil v Panské 10,  Praha 1. V roce 1991 se pokusil ve spolupráci s odborem školství MHMP o oslovení slovenských rodičů a jejich dětí, s nabídkou výuky slovenského jazyka  a literatúry. V školním roce 1901/1992 byla výuka zahájena v ZŠ Zborovská, Praha 5. Výuka probíhal 1x týdne  vždy ve středu odpoledne. Podle zájmu rodičů a dětí se počítalo s jejím postupným rozšířením. Zájem však s příchodem jara ustával, z 28 dětí od 7-15 let zbyly  4 děti. V dalším školním roce pro malý zájem již nebylo vyučování obnoveno. Klub slovenské kultury se dále věnoval dosavadní výchovné  činnosti mezi dětmi - pořádal  vlastivědně-spotovní zájezdy na Slovensko  v letních i zimních měsících. Ustávala však další činnost KSK, zejména ta, která se měla soustředit  na vytváření kulturních hodnot z vlastního středu Slováků žijících v Čechách.  Orgsanizačně-administrativní pracovnice KSK se zaměřili na dovoz slovenských divadelních přrdstavení, hudebních umělců  a výstav, které prezentovali před pražskou veřejností. Tomu také sloužila finanční podpora projektů z pražských institucí. Slováci a Češi přijímali slovenskou kulturu pasivně, jako diváci. KSK byl  agenturo s takřka 3 000 členy  pro umělce ze Slovenska.     

            Dva členové Klubu slovenské kultury s pedagogickým vzděláním  připravili ve školním roce 1993-1994 návrh (osnovy, statut, rozvrh,organizační řád a curiculum ) osmiletého Gymnáziia česko-slovenské vzájemnosti.Dokumentaci a návrh konzultoval s odborem školství na tehdejším MHMP a s odborem národnostního školství na MŠMT. Návrh byl přijat a zařazen jako koncepce dvojjazyčného gymnázia do programu MŠMT. V roce 1995 mělo být gymnázium otevřeno. O přijetí do prvního ročníku se ucházelo 63 žáků - českých a slovenských.  Gymnázium nemělo statut menšinové školy.

            V roce 1995-1996 přišla Obec Slováků s návrhem národnostního menšinového Gymnázia M.R.Štefánika. Návrh přijalo FOSA  (Fórum slovenských aktivit - nezávislé diskusní fŕum. ma které se scházejí představitelé slovenských spolků) většinou svých hlasů a na jeho požadavek byla škola zařazena do sítě škol MŠMT. Gymnázium se však nepodařilo otevřít pro nezájem žáků a jejich rodičů. O studium v roce 1997 projevili 4 žáci. Gymnázium fungovalo v nabídce MŠMT do roku 2001, avšak pro nezájem studentů nezahájilo výuku. 

Změny  nastaly kolem roku 2000. V polovině 90.let zesílil příliv  Slováků nespokojených tamní politickou reprezentecí.  Podstatná část  z nich našla dlouhodobý i trvalý pobyt v Praze a v dalších městech. Po několika letech aklimatizace projevila chuť  setkávat se a vybrala si KSK. Nehodlala však být pouze pasivními konzumenty. Chtěla se na klubové činnosti sama podílet. Herci začali hrát divadlo, výtvarníci připravovat v KSK vlastní výstavy, žurnalisté začali psát vlastní LISTY, slovenští vědečtí pracovníci píší své práce a navazují  kontakty s vědci na celém světe, slovenští filmoví režiséři připravují nejen Febiofest, ale i vlastní projekce pro KSK, všichni se schází v klubovně KSK, takže pro pořádek a informovanost museli být obnoveny sekce , které se ale volně prolínají. Někdy filmová sekce potřebuje historika, jindy etnologa, z nichž polovina členů zase náleží do seniorské sekce, nebo naopak do studentské.  Zesílil i příliv slovenských studentů  do českých vysokých škol. Mnozí z nich rovněž  našli cestu do KSK.

            Dle současných stanov je KSK charakterizován takto:

>KSK je nezávislé občianske sdruženie, patrí k organizáciam tretieho sektoru.

   KSK má okolo 2 600 aktívnych členov. Približně 50 % má slovenskú národnosť a 50% má českú národnosť.

   Na činnosti KSK sa podiela okolo 50 dobrovoľních pracovníkov a dvaja platení profesionálni pracovníci.

   Rada riadi a organizuje činnosť KSK Má 13 členov, z ktorých si volí predsedu a troch podpredsedov.

   V rámci KSK pracujú sekcie : divadelno-dramaticko-rétorická, výtvarná, filmová, študentská, seniorská, hospodárska, mediálna, volnočasových aktivít  a dokumentačné stredisko slovenskej menšiny , jej histórie a kultúry v ČR. Členovia rady sú odborníci, ktorí  vedú jednotlivé sekcie.  

   Na činnosti KSK  sa aktívne podiela sbor inštruktorov a ďalších dobrovoľných pracovníkov, ktorí poskytujú KSK špeciálne a odborné služby.

Poslanie a činnost KSK: Jedným z prvoradých poslaní KSK je:

- prehlbovanie a roširovanie poznatkov o živote a kultúre slovenského národa i poznatkov o SR celkove

- udržiavanie česko-slovenskej kontinuity v  najširšom slova zmysle

- pestovanie dobrých bratských  česko-slovenských vzťahov.

Činnost KSK spočívá v nasledujúcich typoch programov a  akcií:

- kultúrno-spoločenské programy, ktoré pripravujú sekcie podľa záujmu členov i širšej verejnosti 

- programy približujúce českej verejnosti slovenskú kultúru z každej oblasti umenia

- prednášky, besedy a stretnutia s významnými slovenskými a českými osobnosťami kultúrneho

  a spoločenského života

- športovo -vlastivedné kurzy organizované pre deti a mládež cez prázdniny na Slovensku

- tématické zájazdy organizované pre dospelých do roznych regionov Slovenska

- zájazdy do cudziny s tématickým zameraním a s kontaktmi na krajanov

- pravidelné, resp. príležitostné klubové stretnutia, atd. <

Klub slovenské kultury  věnuje velkou pozornost vzdělávací činnosti na plnění volného času senorů. Pořádá diskuse a kulaté stoly ve spolupráci s Ústavem pro soudobé dějiny AV ČR věnované slovenské a české soudobé historii. Ve spolupaáci c HÚ SAV  Slovenským národním múzeem a Slovenským literárnym múzeom  pořádá přednášky na různá témata ze slovenských dějín, dějin umění, literatur, filozofie, etnografie apod. Představuje nové knihy, které vyšly na Slovensku a jejich autory.

            V rámci této činnosti pořádá poznávací zájezdy na Slovensko pro všechny zájemce, letní a zimní školy pro děti a mládež všech věkových kategorií. Spolupracuje s kabinetem slovakistiky FFUK. Při katedře slavistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze vznikl v roce 1994 miž zmíněný kabinet slovakistiky, odborné pedagogické a badatelské pracoviště. Nové pracoviště respektuje specifičnost slovenské problematiky v českém prostředí jejím rozdělením do tří částí - na studium slovenského jazyka,  studium slovenské literatury a studium slovenských dějin. Existencí kabinetu slovakistiky se Slovákům v Čechách dostalo cílevědomého kultivování slovenského jazyka, literatury, slovenské historie a reálií. S pracovníky kabinetu, jeho absoloventy i studenty KSK spolupracuje na přípravě programů z oblasti literatury i historie.

KSK má Dokumentační středisko slovenské národnostní menšiny, které připravuje besedy se slovenskými a českými vědci, připravilo výstavu Století Slováků v Čechách, která na dobových dokumentech a fotografiích seznamuje veřejnost s původem Slováků v ČR a s vývojem slovneské národnostní menšiny. K výstavě připravuje její regionální verze, které vystavuje v regionech s početnou slovenskou menšinou. Součástí výstavy je přednáška O původu Slováků v Čechách  s besedou o slovenské literatuře, nových knihách a časopisech, zejména těch, které produkují slovenská občanská sdružení. 

            Mezi populární pořady KSK patří Podvečery nielen pre ženy. Týkají různých témat- zdravovědou počínaje, přes výběr ze slovenské kultury, malování tradičního perníku,  k nejnovějším módním trendům,

            KSK každoročně pořádá setkání slovenských studentů v prostorách KSK. Říjnové setkání začíná  prohlídkou Prahy. Studenty provádí  odborná průvodkyně, která je podrobně seznámí s pražskými památkami a zajímavostmi.  Nasleduje beseda v KSK, kde jsou studenti informováni o programech KSK, seznámí se s členy Detvanu, je dán prostor jejich dotazům. Podle jejich zájmu jsou pak připravovány další setkání se studenty, poskytuje jim v určité dni svoji klubovnu ke čtení slovenského tisku, beltrie a odborné litartuty. Tuto službu poskytuje KSK všem svým členům, zejméma pak seniorské sekce, která má rovněž sbvé pravidelné dny v klubovne KSK. 

            KSK se stal sdružením, které díky spontaneitě mladých i střední generace svých členů odstraňuje formální programy a bariéry. Vytváří prostor pro realizaci různých  zájímavých  nápadů nejen z prostředí Slováků. Na jeho půde se setkávají  Češi, Slováci, Poláci, Maďaři  i další . Právě tak ve svých programech dáva přednost dvojjazyčnosti. Velký zájem je o dětské louktové divadlo, které hrají členové KSK, profesionální loutkoherci, česky, slovensky, česko-slovensky, česko-nemecky, atd. Připravili program o výuce cizích jazyků, zdramatizované čtení pohádek různých národů, atd. Výstva prací výtvarníků jsou partnerské - jeden autor Slovák, jeden autor Čech, nebo více autorů.  Dokladem tohoto přístupu je i náš časopis  LISTY. Mesačník Čechov a Slovákov, ktorí chcú o sebe vedieť. Jsou vněm  články slovenské a české. Poslední publikace KSK Čítanka českých a slovenských pohádek je dvoujjazyčná- se  zrcadlovými českými  a slovenskými texty 7 vybraných pohádek P.Dobšinského a Boženy Němcové. Patří k ní také CD s nahrávkou pohádek s českými  a slovenskými herci. Knížku provázejí krásné ilustrace  nedávno zesnulého slovenského  malíře P. Ondriečky . Česko-slovenské říkanky má i leporello pro děti s tématikou pražských kulturních památek, které vychází pod zaštitou ministra kultury ČR.

V současné době připravujeme česko-slovenský turnaj ve scrable a mnohé další akce, při kterých se  ani náhodní účastníci nebudou nudit. KSK měl zvláštní historii . Jeho činnost se různě měnila, většinou podle požadavků doby a její  ideologie. Dnes by nám měl KSK nahradit místo kam  má většina z nás daleko-domov. A ten je podle M.Žbirku tam, kde jsme hrávali v děství kuličky. Někteří ho máme na Slovensku, jiní jinde. V Lipanské 4, dnešním sídle KSK, hrajeme pomyslné kuličky  již vzdáleného dětství, vědomi si svého rozhodnutí, které nás přivedla do Čech. Ne však jako profesionální Slováky (mnozí  z nás nedeklarují slovenskou národnost, další jsou slovakisty), ale jako lidi, kteří jsou schopni žít nejen doma. Mohou žít kdekoliv na světě a hledat cesty k porozumění.  Snaží se být dobrými odborníky ve své profesi a neprosazovat se pouze jako národnostní menšina.

Vydání: 5, 2003, 12