Komárek Stanislav

Fritjof Capra: Bod obratu, DharmaGaia, 2002

 

Kniha známého fyzika Fritjofa Capry s původním titulem  The Turning Point. Science, Society and Rising Culture, vyšlá v roce 2002 i v české verzi, patří ve světovém měřítku už spíše ke klasice (originál vyšel v roce 1982). Není nezajímavo připomenout, že autor, jehož národnostně netypicky znějící jméno by jistě dobře asociovalo Kalifornii se spoustou vlivů z celého světa, je rodilý Rakušan a fyziku vystudoval ve Vídni. Teprve poté se přesunul do kalifornského Berkeley, jehož atmosféra byla v šedesátých a pozdějších letech nesrovnatelně otevřenější nežli v městě na krásném modrém Dunaji. Kniha autora, proslaveného už spisem Tao fyziky (1975) se stala velmi brzy jedním z nejpopulárnějších multidisciplinárních spisů a myšlenkovou osou vědecky orientovaného křídla tehdy se rozvíjejícího hnutí New Age. Sám si dobře vzpomínám, s jakým zájmem jsem její německý překlad hltal právě ve Vídni poloviny osmdesátých let. Kniha spojuje ve vhodném směsném poměru zkušenost reflektujícího vědce, v tomto případě fyzika, a „umírněně vizionářský" postoj, což s velkou sečtělostí a myšlenkovou a vyjadřovací brilancí autora bylo základní příčinou jejího úspěchu. Velmi dobře zde udržuje rovnováhu, která mu brání sklouznout ať už do zamotaného a pro laika neprůhledného světa vědeckých teorií, či naopak do prorokování prostého, i když obě komponenty v díle nepochybně jsou, vylepšené navíc o komparaci evropského obrazu světa s mimoevropskými, zejména s čínským. „Bod obratu" by se měl dít směrem k holistickému pojetí skutečnosti a k rehabilitaci femininních, tj. „jinových" ctností oproti  descartovsko-newtonovskému novověku s jeho jednostranným akcentováním maskulinních, „jangových" komponent. Je zajímavé se podívat na tuto knihu i po dvaceti letech od její publikace. Řada myšlenek, které se tehdy zdály výstřední, nepochopitelné a revoluční, se v mezičase stala téměř všeobecně známými a akceptovanými a některé z nich už cvrlikají vrabci ze střech. Také ekologická hnutí se Caprou v mnohém inspirovala. V některých oblastech, jako je třeba celostní pojetí nemoci a celková organizace a typ běžně poskytované zdravotní péče, jimiž se autor také velmi podrobně obírá, se situace od jeho doby sotva pohnula z místa a psychosomatické náhledy se proti „medicínsko-průmyslovému komplexu" prosazují stále jen s obtížemi. Každému vzdělanci v naší zemi mohu Caprovu knihu s dobrým svědomím doporučit - jedná se o jeden z textů, které pomáhaly měnit svět a který je dnes podobně aktuální jako v době svého vzniku a s ohledem na časovou latenci našeho provinčního zápecí umožňuje svým dlouhým zpožděním nahlédnout, jak je to po dvaceti letech s intelektuálními proroctvími a jejich plněním.

Vydání: 7, 2005, 2